20. Výlet na Tunguzku

Vy samozrejme jeste nevite, co vsechno jsem prozili v tajze (pravda zacne vychazet najevo na pokracovani od pondelka), ale predkladam jednu mrzkou navnadu v podobe naseho agroturistickeho pobytu v Turuchansku.

Turuchansk je velmi podivne “okresni” mesto, resp. “okresni vesnice”, kterou zrejme postavili na byvalem skvarovem hristi a ted se divi, ze se vsude tak prasi. Pritom jeho/jeji historicky vyznam je nesporny, bohuzel take nesporne minuly. O tom ale pozdeji. Dnes vam chci napsat, ze i tady jsem ulovili “rybare – dobrovolnika”, ktery nas se svym kumpanem za poplatek povozil na motorovych clunech po rece Nizni Tunguzce (ktera se primo v Turuchansku vleva do Jeniseje).

Pluli jsme 65 kilometru proti proudu nadhernou krajinou. Chvili brehy lemovaly vysoke skaly, chvili zase kamenite plaze, a vsude kolem tajga. Nebo tundra? Uz v tom mam zmatek. Slibuji, ze v dalsim prispevku si vysvetlime rozdil mezi tajgou a tundrou, jako bonus prozradim i neco o lesotundre.

Nas pruvodce Nikolaj zasvecene komentoval okoli, upozornoval nas na ruzne zajimavosti a stale se podivoval nad tim, ze tak malo vody jeste v Tunguzce nevidel, ze v nekterych mistech je reka az 60 metru hluboka, ze jsou vsude nebezpecne proudy... No a pak jsme uprostred reky najeli na melcinu.

Ale co. Na 65. kilometru, v mistech, kde se do Tunguzky vleva reka Severni (Severnaja), jsme se vylodili na breh, rozdelali ohen a uzivali jsme si prirodu. Nikolaj prostrel na stul = na placaty kamen (dokonce mel s sebou i ubrus), a zatimco nasi dva rybari Jarda-vrac a Martin-matros svihali udicemi o 106, my jsme kralovsky poobedvali domaci chleb a smazenou rybu. Jak totiz rika Nikolaj, kazdy spravny rybar si na lov nosi svoji rybu.

Kousek od brehu stala polozborena lovecka “izbuska”, kterou Simon s Lukasem vyuzili pro sve filmarske pikle. Takze zatimco si ostatni hrali v horku a s hmyzem za krkem na herce, ja jsem chytala bronz na placatych kamenech u reky a zapisovala si poznamky do deniku. Hosi nechytili nic. Ale i tak to byl krasny den v krasnem prostredi. Pocasi se predvadelo a tak chvili svitilo ostre slunce, chvili ho prekryvaly obrovske mraky, chvili byla hladina jako zrcadlo, aby se pak dosti divoce zvlnila.

Zajimavost na zaver. Na 17 kilometru od Turuchanska stoji tzv. Smertskala (skala smrti), ke ktere se vaze jedna smutna legenda (nebo je to opravdu historicky fakt?). V dobe Obcanske valky pry na ni rudi popravovali belogvardejce. Jejich mrtva tela padala primo do reky...