23. Konec? Nikdy!

Na tomto místě končí zápisky nástěnkářky v jejím režisérském deníčku Moleskine. Ty se však, milý čtenáři, těš na speciální webové stránky www.gulag.cz! Tuto adresu zakoupil náčelník Štěpán a najdeme-li v sobě sílu a disciplínu, brzy budou speciální české stránky zaměřené na sovětské lágry zprovozněny a ty si pak, milý čtenáři, můžeš nastudovávat tuto temnou kapitolu dějin Ruska a vůbec...

Postupně připravujeme Pásmo Písní a Tanců, nebo-li vyprávění o naší cestě spojené s promítáním fotografií, demonstrováním nalezených lágerních předmětů či nezbytných součástí oděvu (např. nakomárnik). Máte-li zájem, pište na uvedenou mailovou adresu náčelníka Štěpána, my k vám rádi přijedeme do klubu, čajovny, knihovny, do školy, do Podolí...

A možná by to přece jen chtělo další expedici, co?

EPILOG
Expedice Mrtvá trať skončila skoro tam, kde začala - v legendárním krasnojarském hotelu Ogni Jeniseja. Do Evropy už jsme cestovali zase jen v pěti, oba Martinové, Ujfi i Matros, totiž měli zpáteční letenky přes Petrohrad a vyrazili časně z rána.
V Moskvě se od nás odtrhli naši muži s kinoaparátem Šimon a Lukáš. Chtěli raději co nejdřív dopravit ten vzácný materiál do bezpečí barrandovských filmových laboratoří.
Náčelník, nástěnkářka a vrač se přemístili do stolice. Ehm...do hlavního města, vydatně a velmi dobře pojedli, pospali si v bytě Českého centra a poguljali po Moskvě. Náčelník Štěpán večer odcestoval lůžkovým vlakem do Petrohradu, kde měl zbytek svých šťastných dní strávit se svou přítelkyní a splnit tak sliby o harmonické dovolené.
Marta s Jardou osiřeli (na peróně jsme aj slzu uronili a za náčelníkovým vlakem dlouho mávali), 3 dny pobyli ve městě a pak se přece jen odebrali do své vlasti.
Конец фильма