2. Krasnojarsk aneb Jak jsme zachraňovali Lajku

PRAHA - KRASNOJARSK

Na letišti v Praze sešli jsme se všichni včas a začalo velké přemísťování z batohu do batohu, abychom se do povolených kilogramů vešli. Hoši filmaři se svým produkčním vyřešili clo a mohlo se letět. Ještě musím dodat, že někteří účastnící expedice se viděli poprvé až na letišti a teď zpětně mohu se slzou v oku konstatovat, že se z toho postupně vyvynulo přátelství na celý život. Ale nepředbíhejme! Hlavně vyzkoušet nakomárnik!


Prestup v Moskve probehl bez vetsich problemu - ihned po vychodu z terminalu Seremetevo 2 nas obklopily hrozny taxikaru, kteri nas presvedcovali o tom, ze na terminal Seremetevo 1 nas dovezou "nedorogo". Odpadli az v okamziku, kdy jsme nastoupili do autobusu, ktery nas tam odvezl zadarmo.
Pri rentgenove kontrole nastal mensi problem s kontrolou dvou kufru s filmy. Devuska u bezpecnostniho ramu na mou prosbu, zda by tyto dva kufry mohly projit pouze rucni kontrolou, odpovedela, ze je mame dat na rentgen. Logika teto odpovedi mi unikla, tudiz jsem jeste jednou zopakoval svou prosbu, a kdyz devuska rekla, ze tedy bude muset zavolat nacalnika, rekl jsem ji, at tedy zavola nacalnika. Ten prisel asi za pet minut, chvili si oba kufry i obsah moudre prohlizel, a pak oznamil, ze bude muset zavolat nacalnika. Druhy nacalnik uz byl ten pravy muz, vysetril obsah kufru hledackou vybusnin a my jsme mohli na palubu letadla smer Krasnojarsk.

Posádka letadla Musorgskij nás příjemně překvapila svou ochotou, úsměvy a dobrou krmí. jenomže už víme proč! Ukolébali nás těmi lososy a jinými pochutinami, přestali jsme býti ostražití a hle, zmýtáme se v turbulencích. Proč jsem si, já nešťastná, nepořídila ten prsten s jedem, jako měl Sandokan?! Pod námi je Krasnojarsk, ale my musíme kroužit tady nahoře. Dokonce rozsvítili pohotovostní světla na křídlech. Ech...


Letiště v Krasnojarsku je vzdáleno od města nepochopitelných 40km! Sedáme do dvou taxíků a míříme do Ohňů Jeniseje - hotelu, který jsme si našli už v Praze. Všechno máme pod kontrolou!


Pocasi je tu prijemne, je oblacno, kolem dvaceti stupnu. Rano po priletu a ubytovani jsme se prosli po nabrezi Jeniseje, zasli do ricniho pristavu (listky na parnik si koupime zitra) a pak dal do centra.

Na ruske pomery je to pomerne pekne mesto, mezi cihlovymi a panelovymi domy jsou sem tam vsazeny hezke drevene baracky. Cestou jsme potkali cedulku na zdi "Na tomto miste stal dum, ve kterem od unora do cervna 1920 bydlel slavny cesky spisovatel Jaroslav Romanovic Hasek". Lide jsou zde vlidni a pri kontaktu s nami se dokonce leckdy i usmivaji!

Krasnojarsku se pry take rika mesto fontan, tak jsme se u jedne z nich zastavili na ranni pivko znacky "Sibirskaja korona" a pozorovali jsme toulave psy a udrzbare fontan v neoprenu, jak cisti trysky.

Jen co byl udrzbar se svou praci hotov, jeden z toulavych psu, napadne podobny kosmonautce Lajce, se vysvihl na obrubu kolem kasny. Asi se chtel napit. Ale nohy mu podjely a uz byl ve vode. A protoze rantl byl dost vysoko nad hladinou, Lajka se nemohla dostat ven. Chvili jsme pozorovali, jak se propleta mezi proudy vody a napichuje se na trysky, az to Marta nevydrzela a jala se organizovat zachranu. Za chvili uz byl kolem fontany pekny hloucek lidi, ten radil to, ten ono, prisli i rybari s podberaky, udrzbar v neoprenu a barman z nedalekeho kafe do kasny dokonce vskocil. Bylo to neuveritelne. Ti lide nepochopili, ze vystraseneho toulaveho psa do rukou nechytnes a ze povzbuzovani z kraje fontany taky nepomuze. Az skupinka inteligentnich Cechu jim musela poradit, ze nejlepsi bude vzit z kavarny lavici, aby se po ni Lajka vysplhala... Trvalo to cele snad dvacet minut. Jestli nas pobyt na Sibiri zacal ihned takovouto historii, kterou by si clovek dopredu mohl opravdu jen tezko predstavit, pak uz se tesim na to, co prinesou dny nasledujici!

zapsali Štěpán a Marta, 11. 8. 2009