Salechard

je jakési hlavní město JANAO (Jamaloněneckého autonomního okruhu). Leží na břehu řeky Poluj, která se pár kilometrů za městem vlévá do řeky Ob.

Narozdíl od mnoha velkých měst v tomto kraji, která vznikla převážně ve 20. století, může se Salechard pochlubit bohatou historií. V roce 1595 vybudovali ruští kozáci tzv. Obdorskou pevnost, která se víc a víc rozrůstala, až v 17. století přerostla v regulérní město se stálými obyvateli - Obdorsk. Ve 30. letech byl přejmenován na Salechard (podle něněckého názvu Sale-Chard – sídlo na misu). Vzhledem ke své poloze daleko na severu, byl Obdorsk, resp. Salechard populárním místem pro vyhnanství jak v carské, tak v sovětské epoše.

Zobrazit místo Mrtvá trať na větší mapě

Salechard byl společně s asi 1250 km vzdálenou Igarkou na Jeniseji klíčovým výchozím bodem pro Mrtvou trať. Na tomto západním úseku stavby označeném číslem 501 bylo postaveno a zprovozněno 380 km železnice ze Salechardu do Nadymu, dále pak část náspu do Nového Urengoje. Ovšem trať byla brzy uzavřena, dnes funguje jen úsek z Nového Urengoje do Nadymu (dostavěný v 70. letech) a to pouze pro nákladní dopravu. Z Nadymu do Salechardu se lze přepravit pouze letadlem nebo od zimy do časného jara autem po zimniku (viz deníkový záznam zde).

V současné době je ve výstavbě silnice Salechard – Nadym a plánuje se obnovení železniční trati téměř po stopách té původní, kterou postavili věznové Gulagu.

Salechard je dnes moderní město se vším, co k tomu patří – kulturními institucemi, moderní, na ruské poměry ne až tak nevkusnou architekturou, která ovšem vytlačuje tu starou – dřevěnou. Velkou chloubou je nedávno vybudovaný rozsáhlý muzejní komplex I. S. Šemanovského, kterému vévodí především mamutí expozice a sály věnované původním obyvatelům – Něncům.

Mrtvou trať připomíná kousek za městem už jen jedna z prvních lokomotiv, která se projížděla po kolejích 501. úseku. A také zbytky baráků pro pracovní sílu (vězni či vyhnanci), které jsou stále obydlené.