Lokomotivy a vagony
Dříve bylo v okolí Jermakova pět lokomotiv. Dvě lokomotivy typu Ov, které stály na břehu Jeniseje, však byly v roce 2005 vyvezeny nákladní lodí. Pravděpodobně šlo o snahu prodat je do sběru, ovšem díky vlně odporu, který se podařilo vyvolat ředitelce muzea v Igarce Marii Mišečkině, nebyly zničeny, ale převezeny do města Světlogorsk vzdáleném cca 150 km od Jermakova na břehu řeky Kurejky (pravobřežný přítok Jeniseje). Poněkud nelogicky tam byly prohlášeny za chráněnou památku.
Necelý kilometr od Jermakova směrem na jihozápad stojí na zbytcích náspu jedna lokomotiva typu Ov. Díky své relativně snadné přístupnosti je na mnoha fotografiích dokumentujících Mrtvou trať. Relativně zachovalý stroj stojí částečně koly zabořen do země, koleje na tomto úseku byly vytrhány. Dají se otvírat kruhová dvířka v přední části lokomotivy. Uprostřed divoké polární tajgy a téměř tisíc kilometrů od nejbližší funkční železnice tato lokomotiva dokonale symbolizuje absurditu celé stavby trati Salechard – Igarka.
Zbylé dvě lokomotivy leží cca 400 metrů na sever od depa na slepé koleji vedoucí k jezeru (kde se nejspíš nabírala voda do lokomotiv). Bylo poměrně obtížné je najít – o jejich existenci jsme sice věděli díky předchozím expedicím a snímkům z vrtulníku (vzniklých v době, kdy nebylo okolí depa ještě tak zarostlé), ovšem ani rybář Kazancev, který zná okolí Jermakova dokonale, dle svých slov lokomotivy nikdy nenašel. Vydedukovali jsme, že by měly být na slepé koleji, kterou ovšem bylo obtížné vůbec najít – místy je zcela nezřetelná a zarostlá divokou tajgou. Museli jsme se prosekávat mačetou, nakonec jsme objevili první stroj otočený směrem na sever a cca 50-100 metrů od něj druhý, otočený předkem na jih. Stojí proti sobě, ovšem od jedné lokomotivy k druhé není kvůli hustému porostu vidět. Obě lokomotivy jsou v půlce rozřízlé autogenem (zřejmě aby se zabránilo jejich pozdějšímu využití – jak absurdní). Lokomotiva blíže k jezeru má k sobě připojený relativně zachovalý podvozek od tendru. V místech nálezu lokomotiv jsou i zachovalé koleje. Vytrhávali zřejmě jen hlavní trať.
Na západní části Mrtvé trati (501) se žádné lokomotivy nedochovaly. Do Salechardu byla nedávno dovezena parní lokomotiva, která zde jezdila do roku 1953 a pak byla přesunuta do centrální části Ruska. Dnes stojí v Salechardu jako památník Mrtvé trati. Na samotné opuštěné železnici se nacházejí podvozky a pozůstatky drezín, během naší cesty podél trati 501 v březnu 2011 jsme však nic z toho neviděli (nejeli jsme přímo po trati, ale vedle po tzv. sněhové silnici). Několik opuštěných parních strojů se však nachází ještě v okolí depa Dolgoe u osady Krasnoselkup (na cca 20km úseku železnice u řeky Taz, který nebyl napojen z ani jedné strany na zbytek rozestavěné trati) - to je nejodlehlejší část železnice, kam by stálo zato uspořádat v budoucnu další expedici...
