Expediční deník
Od 10. srpna do 6. září 2009 pobývala skupinka nadšenců v zemi zaslíbené, a kdesi za Uralem a severním polárním kruhem pátrala po zbytcích tzv. Mrtvé trati (železnice Salechard – Igarka), kterou stavěli převážně vězňové z pověstného soustroví lágrů.
Následující řádky jsou pokusem o chronologickou rekonstrukci slavné expedice. Jedná se o deníkové záznamy, které si vedli a na web průběžně zavěšovali náčelník a nástěnkářka, a které vždy povzbudily, když bylo nejhůř (například když se člověk přejedl pražených slunečnicových semínek).
Čtěte a kochejte se úžasným dobrodružstvím, prodírejte se zarostlou tajgou, užívejte si plavbu po Jeniseji na krásném parníku, nechejte se poštípat od mraků komárů a jiného obtížného hmyzu, a hlavně nedovolte, aby se něco podobného ještě kdy opakovalo.
Marta - nástěnkářka
1. Vpředvečer odjezdu
Tak konečně. Konečně máme online deník našeho letního výletu za krásami zapolárních gulagů. Už jsem se bál, že ho přes mnohatýdenní sliby nestihnu dát dohromady. Jeho přípravu, tak jako ostatně všechny nákupy leštěných střenek, zrcátek a jiného nezbytného vybavení, jsem totiž samozřejmě nechal na poslední den před odjezdem (ještě že jsme odlet naplánovali až na pondělí..).
2. Krasnojarsk aneb Jak jsme zachraňovali Lajku
Srdecne pozdravy z Krasnojarsku! Ackoli tu ted mame ctyri hodiny odpoledne, nase skupina upadla do komatu zpusobeneho sestihodinovym casovym posunem. Nas puvodni plan nespat az do vecera nevysel.. A zatimco nekteri vyspavaji, me vzbudil usilovnym bouchanim do dveri hotelovy udrzbar, ktery se z nepochopitelneho duvodu rozhodl zrovna ted promazavat olejem panty od dveri meho pokoje. Ponekud me to prekvapilo, zvlast vezmeme-li v uvahu, ze hotel "Ogni Jeniseja", kde jsme se ubytovali, zazil dle stavu veskereho vybaveni posledni udrzbu nekdy v roce 1963.
3. Sprchy v Ohních Jeniseje
Pulnoc. Cely hotel Ogni Jeniseja spi, jen devuska na recepci a neboha nastenkarka Expedice 503 tvrde pracuji = devuska si cte a ja zapasim s ruskoanglickospanelsou klavesnici.
Nastal cas, aby konecne nekdo na tomto webu rekl tu nejvetsi pravdu.
4. Na návštěvě u dozorce
Posilnena falesnym saslikem (tzn. z kureciho masa), jsem opet zde u teto elektronicke nastenky a plnim si sve expedicni povinnosti. Ano, dnesni den konecne dodal nasemu vyletu expedicne vedecky lesk (to abyste si nemysleli, ze jsme na dovolene!). Navstivili jsme reditele krasnojarske pobocky lidskopravni organizace Memorial, ktera velkou cast sve cinnosti zasvetila prave Mrtve trati.
6. Máme petardy
Timto prispevkem udeluji dutku nasemu veliteli, ktery je dnes ze znamych pricin (viz vyse) uplne mimo. Ovsem vzhledem k tomu, ze jsem pouha nastenkarka expedice, ma moje dutka asi takovou vahu, jako napomenuti tridniho ucitele za nepekne chovani k soudruzce ucitelce (byla to rustinarka), ktere jsem dostala v roce 1988 v 8. tride na zakladni skole.
7. Jenisej je široký jako ruská duše (asi tak 4km)
Upravit
Na Valerie Ckalova jsme se nalodili jeste ve ctvrtek vecer, abychom se vyhnuli tlacenici a zmatkum pri rannim nastupovani. Simon, Lukas, Jarda a Marta obyvali kajutu c. 62, Martin, Martin-matros a Stepan-nacelnik obsadili kajutu 60 (rano k nim pristoupil ctvrty pasazer, Vladislav – hornik z Norilska).
5. Ech...
Zda se, ze nasim tichym pruvodcem po Krasnojarsku je zrejme sam Jaroslav Romanovic Gasek.
13. Pátek, 21. srpna - třetí den expedice
Kromě Martina "matrose" a Jardy "ranhojiče" vstáváme my ostatní až kolem 11. hodiny. Co nejvíc oddalujeme okamžik, kdy vylezeme ze stanu přímo do spárů komárů. Těch je stále stejně, tzn. nekonečně mnoho. Jediné zpříjemnění parného hmyzího „rána“ jsou nekonečná naleziště borůvek a brusinek. A prý i vraní oko bylo spatřeno. Bojím se o naše životy, neb v euforických a jinak zoufalých okamžicích člověk spase co se dá.
14. Sobota, 22. srpna - čtvrtý den expedice
Ráno, resp. zase kolem poledne, jsme sbalili tábor u lágru Barabanicha a vydali se na celodenní, asi osmikilometrový přesun k řece Barabanicha.
15. Neděle, 23. srpna - pátý den expedice
Nevím, je-li to tím, že táboříme u řeky, nebo přeci jen nastupuje v tajze podzim, ale v noci se vždy ochladí, zmizí mušky i komáři a je opravdu zima (i když ve spacácích spíme stále velmi nalehko). Ovšem ráno už hmyz zase pilně pracuje a nepřestane dříve než v deset večer.
